Břišní dech
Tento typ dýchání většinou lépe používají muži. U žen je jeho podíl často nižší s ohledem na to, že během těhotenství je tento typ dechu postupně až zcela vyřazen. Břišní dýchání využívá hlavní dýchací sval - bránici a podporuje výměnu dýchacích plynů ve spodní části plic (brániční dýchání).
Při nádechu se bránice pohybuje dolů a stlačuje břišní orgány, břišní dutina se nafukuje. Při výdechu bránice relaxuje a stahuje se svalstvo břišní stěny (podílí se i její zadní část - oblast beder). Vzhledem k výraznému pohybu břišní stěny při tomto typu dechu, hovoříme někdy taky o dýchání do břicha. Při nácviku si položte pravou ruku na břicho a levou na hrudník. Zkuste vědomě dýchat jenom do břicha a u každého nádechu kontrolujte, že jde nahoru pravá ruka na břiše a levá se na hrudníku nehýbe
Břišní dýchání je důležité pro správnou funkci zažívacích i pohlavních orgánů, je významné pro dobrý žilní návrat z dolních končetin a nabíjí nás energeticky. Prokrvuje a také působí dobře na lidi s nízkým tlakem, protože zlepšuje krevní oběh. Při jeho nedostatečnosti se rozvíjí sklon zácpě, špatnému trávení, k hemeroidům, pocitu nedostatku energie. Může se spolupodílet na některých poruchách plodnosti.
Tento typ dechu se nesmí intenzivně procvičovat při akutních onemocnění v břišní dutině. Není vhodné procvičovat je naplno při menstruaci. Těhotné ženy jej musí postupně omezit, při vyšším stupni těhotenství je již zcela vyloučen, využít se dá ale výrazně při porodu.
Hrudní dech
U hrudní složky plného jógového dechu pochází hlavní část aktivity z činnosti mezižeberních svalů. Tento typ dechu podporuje výměnu dýchacích plynů ve střední části plic.
Při nádechu aktivně pracují a dochází ke zvedání hrudního koše a částečně i k jeho rozpínání do všech stran. Výdech probíhá pasivně, žebra se vracejí do svého původního postavení.
Plíce se plní vzduchem méně než při břišním dýchání. Dech je rychlejší a povrchnější. Na tento způsob dýchání přecházíme automaticky ve stresových situacích, když jsme nervózní nebo v napětí. Při bezděčném rychlém dýchání zvýšené napětí ještě zesílí a přetrvává. Prolomit tento bludný kruh nám pomůže hluboký a pomalý břišní dech.
Při nácviku si položte pravou ruku na břicho a levou na hrudník. Zkuste vědomě dýchat jenom do plic a u každého nádechu kontrolujte, že jde nahoru levá ruka na hrudníku a pravá se na břiše nehýbe.
Řádné zapojení hrudního dechu působí preventivně proti onemocněním srdce a krevního oběhu.
Tento typ dechu se nemá intenzivně procvičovat při zlomeninách žeber. Při srdečních a plicních onemocněních je naopak přínosné, nejsou však vhodné delší zádrže po nádechu.
Podklíčkové dýchání
Podklíčkovým dýchání dochází k výměně vzduchu v horní části plic - v plicních hrotech. Z hlediska zapojení svalů a mechaniky pohybu se tento typ dýchání neliší podstatně od dechu hrudního. Svaly krku, které se kromě mezižeberních svalů na tomto typu dýchání také podílejí, umí dechově netrénovaný člověk zapojit nejspíše jen v případě akutní dechové tísně (astmatický záchvat, dušení apod.). Od hrudního dechu tento typ odlišujeme taky proto, že tato část dechu vyžaduje i vyšší úsilí, než jaké si žádá hrudní dech, protože zapojená žebra jsou nejkratší a tím i relativně obtížněji pohyblivá.
S nádechem se zvedá horní část hrudníku s klíčními kostmi, s výdechem opět klesá. Dech je velmi povrchní a rychlý.
Podklíčkové dýchání provzdušňuje plicní hroty, které většina lidí vůbec nepoužívá. Dostatečné dýchání do plicních hrotů působí proti zánětům v této oblasti a je prevencí astmatu, ovlivňuje dostatečné prokrvení hlavy a celkovou svěžest, brání také zánětům čelních dutin.
Potřeba omezovat podklíčkové dýchání by mohla připadat v úvahu snad jen při závažnějších úrazech v této oblasti.